Dějiny města

Günzburg – římské město, sídelní město, centrum

„Osud města Günzburg a jeho dějiny leží na cestách“, takto charakterizoval město svého původu spisovatel Alexander Heilmeyer (1872-1940). A byly to skutečně vždy dopravní cesty, které městu propůjčovaly vážnost a význam.

Římský původ města Günzburg

Římané zajistili v letech 77/78 po Kristovi přechod přes Dunaj a křižovatku cest malou pevností pro 1 000 jezdců, z čehož se vyvinulo prosperující obchodní město, které existovalo do první poloviny pátého století. Pozdní nálezy, mezi nimiž je i 1 430 hrobů na největším odkrytém pohřebišti severně od Alp, dokazují význam a zámožnost antické Guntia. Tento název je mimochodem odvozen od keltské bohyně řek, jejíž kult byl udržován i Římany. Nekrásnější kusy z nálezů jsou prezentovány ve vlastivědném muzeu v dobové formě.

Pod vládou Habsburků

Po odchodu Římanů přišli koncem pátého století Alemani, jejichž vévodové se v osmém století dostali pod franskou vládu. Archeologické nálezy z této epochy jsou spíše skromné a písemné podklady chybějí úplně. Až v roce 1065 je Günzburg znovu pojmenován, a to mladým německým králem Heinrichem IV. (1056-1106), který podepsal listinu „ze Gunceburchu“. Trhové osídlení bylo po roce 1280 připojené k markrabství Burgau a dostalo se takto po vymření markrabské rodiny (Heinrich III. von Berg †1301) do rukou Habsburků Habsburger
Markrabství se tak stalo součástí rakouského předhůří Vorlande, rozšiřujícího se územního majetku v dnešním jihozápadním Německu, a na těchto majetkových vztazích, nehledě na několik zástav majetku, se více než 500 let nic nezměnilo.

I Habsburkové poznali výhodnou dopravní polohu a založili ve 14. století přesně plánované horní město, které se rychle rozvíjelo (městské právo 1307, přesunutí týdenního trhu „nahoru“, vyšší soudní moc, nemocnice, latinská škola) a brzy předstihlo města v okolí. Přestavba na sídelní město ještě o něco zvýšila atraktivitu města Günzburg: Mezi roky 1577 a 1580 vznikla na jihozápadním nároží horního města zámecká stavba s dvorním kostelem v renesančním stylu. Zadavatelem byl arcivévoda Ferdinand II Erzherzog Ferdinand II., jehož syn Karel, který byl povýšen na markraběte, zde sídlil v letech 1609 až 1618. Karel dokázal podporovat hospodářský život, avšak 30. letou válkou 30jährigen Krieg byly všechny snahy opět zmařeny (snížení počtu obyvatel z cca 2 400 na cca 800).

Neklidné doby a nový rozkvět

Nadcházející desetiletí byla poznamenána dalšími neúspěchy. Španělské války o následnictví trůnu Spanische Erbfolgekrieg (1701-1714), během něhož zámek a 26 přilehlých domů shořelo (1703), přineslo obyvatelstvu bídu a nouzi, a 8. května 1735 vyhořela při velkém požáru celá severní polovina horního města (176 budov). Nehledě na celou hospodářskou nouzi vznikla na základech gotického kostela Frauenkirche nová církevní stavba v rokokovém stylu (1736-1741). Stavitelem nebyl nikdo jiný než wessobrunnský Dominikus Zimmermann. Nový kostel Frauenkirche, který je bezprostředním stavebním předchůdcem kostela Wieskirche, je označován historiky umění „za jeden z nejvybranějších výkonů 18. století“ (Georg Dehio).

Po převzetí moci Marií Terezií Maria Theresias (1740-1780) začalo pro město a jeho občany šťastné období, které je ve vzpomínkách živé dodnes. Již od roku 1760 vedla poštovní cesta z Vídně do Paříže přes náměstí Marktplatz, což vedlo k tomu, že se ze 43 domů na náměstí stalo 19 z nich hostinci s právem vařit pivo. Již desetiletí předtím se přeorganizovalo školství pověřením pátera piaristů Piaristenpatres a založením ústavu pro anglické dívky Englischen Fräulein.

Hospodářství, obchod a vyšší návštěva

Z těchto novinek profitovaly samozřejmě i obchodní společnosti z okolí Comerského jezera, a to obchodní firmy Brentano, Molo a Rebay, které jsou od začátku 18. století zastoupeny pobočkami v Günzburgu. Zkupovaly zde vyráběné surové plátno, bílily ho na loukách pronajatých od města (podéle Günzu) a prodávaly (výměnou za městský poplatek) dále jako zboží ověřené kvality. Založením Dunajské plavební společnosti s pravidelně přepravujícími loděmi (nákladními loděmi s plochým dnem) do Vídně se Günzburg spojil i vodní cestou s východními částmi Habsburské říše. To bylo dostatečným důvodem k tomu, aby se zde nalodili zájemci o vystěhovalectví do maďarského Banátu. Zařízení mincovny pro Přední Rakousko (1764-1767; dnes radnice) podtrhlo význam města krátce před koncem ancien régime (absolustického vládního režimu ve Francii před revolucí v roce 1789), a obyvatelé města jsou též trochu hrdi na to, že tolary Marie Terezie Maria-Theresia-Taler , které se ve Vídni razí dodnes, mají ještě stále günzburgský mincový znak "SF“ (iniciály mincmistrů Tobiase Schöbla a Josepha Fabyho).

Zářivé dny zažilo město v roce 1770, kdy se zde na několik dní během svých námluv zastavila princezna Marie Antoinette, nastávající manželka pozdějšího francouzského krále Ludvíka XVI. S sebou měla 57 vozů a 370 koňů. Císař Josef II. (1780-1790) učinil z Günzburgu posádkové město, a 18. května 1803 se Günzburg stal hlavním městem Předního Rakouska. Nebylo s tím spojeno žádné další zřetelné zvýšení hodnoty, protože již koncem roku 1805 se politické vztahy zásadně změnily. Celkově lze říci, že Günzburg je německým městem, které má po Freiburgu v Breisgau nejvíce stavebních pamětihodnotí Baudenkmäler z habsburských dob.

Nová vláda – nové doby

Méně vítaný host přišel v říjnu 1805: Napoleon. Nejen, že zde zanechal po sobě nezaplacený účet za více než 423 zlatých, který byl vyrovnán až francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem (summit s tehdejším spolkovým kancléřem Kohlem na zámku Reisensburg dne 4. dubna 1989), ale též přičlenil naše město k mladému Bavorskému království Königreich Bayern. Městský farář Feuchtmayer měl na Nový rok 1806 říci při kázání následující: „Nyní jsme se tedy stali Bavory – zřejmě jsme kvůli našim hříchům ani nic lepšího nezasloužili!“ Obyvatelé města Günzburgu si na nové vládce zvykali jen pomalu a dá se hodnotit jako tichý protest, že až v roce 1812 nahradil bavorský kosočtvercový znak města Stadtwappen rakouský pruhovaný štít. Současnicí této rozhodující změny byla spisovatelka, překladatelka a redaktorka (Cottas "Ranní noviny pro vzdělané") Therese Huber (1764-1829), která od roku 1805 bydlela nejdříve v Stoffenriedu (zemský okres Günzburg) a od roku 1807 na zámku v Günzburgu (do 1816). Ve své bohaté korespondenci (zachováno je cca 4 500 dopisů) popisuje též události dějin města.

S dokončením železniční trati Mnichov - Stuttgart (1853) je spojen začátek průmyslové produkce v Günzburgu a okolí. Dodnes trvající rozvoj od té doby ovlivňuje vzhled města. Obě světové války však přerušily tento pozitivní trend. Zvlášť odstraňování škod po bombách, které na město spadly v dubnu 1945, jakož i začlenění více než 3 900 vyhnanců, bylo pro město velkou výzvou..

Dlouhý stín

Na tomto místě je třeba se zmínit o dvou rodácích města Günzburgu, kteří se v dobách národního socializmu dostali k úřadům a hodnostem a dodnes vrhají stín na své rodné město, Franz Xaver Schwarz a Josef Mengele. První byl "říšským pokladníkem" NSDAP a tedy zodpovědným za finance strany Adolfa Hitlera. Navzdory důležitosti své úlohy v národněsocialistickém státu je dnes pojmem jen mezi historiky. Úplně jinak je tomu v případě lékaře z koncentračních táborů, Josefa Mengeleho, který se stal kvůli svým ukrutným pokusům na lidech v Osvětimi synonymem zločineckého vědce. Po celá desetiletí se mu dařilo skrývat se v Jižní Americe a vyhýbat se spravedlnosti a kvůli němu město Günzburg často pranýřoval i světový tisk. 8. března 2005 odhalilo město Günzburg pomník na památku obětem Mengeleho.

Dále je třeba se zmínit o dvou mužích, kteří se vzepřeli systému národního socializmu. Poslanec říšského sněmu původem z Günzburgu Otto Geiselhart byl v roce 1933 nacisty dohnán k smrti a místní farář Dr. Adam Birner, který odvážně kázal proti nacistickému režimu. V roce 1941 byl zatčen a zemřel za neobjasněných okolností ve vězení Gestapa v Augsburku. Po obou jsou nazvány ulice v městské oblasti.

Před několika lety byl v Günzburgu věnován pomník další oběti NS systému: Janusz Korczak (1878-1942). Korczak, v dnešní době v odborných kruzích vysoce vážený pedagog, byl dětským lékařem a vedoucím sirotčince ve Varšavě a šel spolu se svými chovanci na smrt ve vyhlazovacím táboře Treblinka.

Centrum služeb a metropole volného času

Günzburg se v poválečné době změnil na moderní město, které se spolu se svým západním sousedem městem Leipheim osvědčilo jako centrum. Komunální územní reformou se zvětšilo o dvojnásobek městské rozlohy Stadtgebiet. Bývalé obce Deffingen, Denzingen, Leinheim, Nornheim, Reisensburg, Riedhausen a Wasserburg si navzdory tomu zachovaly svoji identitu; vývoj, který je třeba uvítat. Důležité správní úřední místa a známé průmyslové podniky zde mají svá sídla.

Občané mají k dispozici sociální zařízení každého druhu, školy, kde se dá pokračovat ve studiu, rozmanité možnosti nákupu a moderní sportovní zařízení. Od začátku 90. let je zde i příslušný prostor pro koncerty, divadelní vystoupení a konference: Díky nové městské hale a fóru v zámecké zahradě je Günzburg též v kulturní oblasti střediskem pro větší spádovou oblast. Sanace starého města, rozlehlé pěší zóny a podzemní garáže dodaly historickému centru města nový lesk a novou atraktivitu. Kdo se dnes toulá náměstím Marktplatz a okolními ulicemi a uličkami nebo se prochází moderními obytnými částmi, zažívá přívětivé švábské město se všemi přednostmi, které charakterizuje ještě i přehledné společenství. Během více než dvouleté výstavby vznikl v bezprostřední blízkosti výjezdu z dálnice celosvětově čtvrtý park společnosti LEGO®, který byl otevřen 17. května 2002 a od té doby každoročně přitahuje cca 1,3 miliónů návštěvníků. Tím se Günzburg stal jedním z nejdůležitějším turistických lákadel v jižním Německu a město a zemský okres budou vše dělat pro to, aby je hosté viděli v tom nejlepším světle.